Jak fungují autonomní auta: senzory, AI a úrovně automatizace
Jak fungují autonomní auta? Na první pohled to vypadá jednoduše: auto „vidí“ silnici a samo jede. Ve skutečnosti jde o souhru mnoha senzorů, umělé inteligence, přesných map a rozhodovacích algoritmů, které musí v každém okamžiku zvládnout desítky úloh najednou. V tomto článku srozumitelně vysvětlíme, jak samořídící auta vnímají okolí, jak plánují jízdu, co znamenají úrovně automatizace 0 až 5, kde dnes skutečně jsme a jakou roli hrají hlasoví asistenti typu ChatGPT v autě.
Jak fungují autonomní auta: tři základní kroky
Řízení auta, ať už ho dělá člověk, nebo stroj, se dá rozdělit do tří kroků, které se neustále opakují:
- Vnímání. Co je kolem mě? Kde jsou jiná auta, chodci, cyklisté, značky, semafory a okraje silnice?
- Předvídání a plánování. Co se pravděpodobně stane v příštích sekundách a jakou trasu a rychlost mám zvolit?
- Řízení. Jak přesně natočit volant, kolik přidat plynu nebo jak silně brzdit?
Člověk to dělá intuitivně. Autonomní auto potřebuje pro každý krok samostatné systémy, které spolu musí spolehlivě spolupracovat. Na každém z nich se podílí umělá inteligence, nejvíc ale na vnímání a předvídání.
Senzory: kamery, radar a lidar
Auto nejdřív potřebuje „oči“. Používá k tomu několik typů senzorů, protože každý má jiné silné a slabé stránky:
- Kamery vidí barvy, značky, semafory a vodorovné značení. Jsou poměrně levné, ale hůř si poradí ve tmě, v mlze, při oslnění nebo v hustém dešti a vzdálenost musí odhadovat.
- Radar vysílá rádiové vlny a měří, jak se odrážejí. Dobře určí vzdálenost a rychlost objektů a funguje i za špatného počasí, ale nevidí detaily.
- Lidar vysílá laserové paprsky a skládá z odrazů trojrozměrný obraz okolí. Je velmi přesný ve vzdálenostech a tvarech, ale bývá dražší a i jemu může vadit silný déšť nebo sníh.
- K tomu se přidávají ultrazvukové senzory pro parkování, GPS a inerciální senzory, které měří pohyb a natočení vozu.
Výrobci volí různé kombinace. Někteří sázejí hlavně na kamery, jiní kombinují kamery, radar i lidar. Spojování dat z více senzorů se odborně říká fúze senzorů a jeho cílem je, aby slabinu jednoho senzoru vyvážil jiný.
Vnímání: jak AI rozumí obrazu silnice
Surová data ze senzorů jsou jen čísla a pixely. Aby z nich vznikl obraz situace, nastupují neuronové sítě. Modely hlubokého učení se trénují na obrovském množství záznamů z jízd, ve kterých jsou označená auta, chodci, cyklisté, značky nebo jízdní pruhy. Naučí se je pak rozpoznat i v nových situacích. Jak takové sítě fungují, vysvětluje článek co je hluboké učení.
Výsledkem je model okolí: auto ví, kde jsou jaké objekty, jak se pohybují a kam asi směřují. Důležitou roli hrají i podrobné mapy, které autu napoví, kde jsou pruhy, přechody nebo křižovatky ještě předtím, než je senzory uvidí.
Nejtěžší jsou neobvyklé situace, kterým se říká okrajové případy: spadlý náklad na silnici, policista řídící provoz rukou, dětský míč, který se vykutálí do vozovky, nebo neobvyklé dopravní značení na stavbě. Člověk si v nich poradí díky zkušenosti a zdravému rozumu. Stroj se je musí naučit z dat, a protože jsou vzácné, je to obtížné.
Plánování a řízení
Jakmile auto ví, co se kolem děje, musí rozhodnout, co udělá. Systém předvídá, jak se pravděpodobně zachovají ostatní účastníci provozu, a hledá bezpečnou a plynulou trasu. Musí přitom dodržet pravidla silničního provozu, udržet bezpečný odstup a zároveň jet tak, aby to nebylo zbytečně trhané nebo opatrné.
Na plánování navazuje samotné řízení: přesné povely pro volant, plyn a brzdy. Vše se opakuje mnohokrát za sekundu. Podobný princip neustálého vnímání, předvídání a jednání používají i roboti, o kterých píšeme v článku humanoidní roboti a AI. A předvídání budoucího stavu na základě dat najdeme i v meteorologii, jak ukazuje článek AI předpověď počasí.
Samořídící auta a úrovně automatizace 0–5
Aby se dalo jasně říct, co auto umí, používá se stupnice automatizace podle organizace SAE. Má šest úrovní:
- Úroveň 0: žádná automatizace. Auto může varovat, ale řídí výhradně člověk.
- Úroveň 1: auto pomáhá s jednou věcí, například s udržováním odstupu (adaptivní tempomat).
- Úroveň 2: auto zvládá řízení i rychlost současně v určitých situacích, například na dálnici. Řidič ale musí neustále sledovat silnici, mít situaci pod kontrolou a nese odpovědnost.
- Úroveň 3: v přesně vymezených podmínkách může auto řídit samo a řidič se smí věnovat něčemu jinému. Musí ale být připraven převzít řízení, když ho o to systém požádá.
- Úroveň 4: auto jezdí samo bez zásahu člověka, ale jen ve vymezené oblasti nebo za určitých podmínek.
- Úroveň 5: plná automatizace kdekoli a za jakýchkoli podmínek, kde by zvládl jet člověk.
Tato stupnice je užitečná při čtení reklam a zpráv. Pokud výrobce mluví o „autopilotu“ nebo „samořízení“, vyplatí se zjistit, o jakou úroveň skutečně jde a kdo nese odpovědnost.
Kde jsme dnes: od asistentů po robotaxi
Běžná auta prodávaná v Česku dnes typicky nabízejí asistenční systémy na úrovni 2. Umějí držet jízdní pruh, udržovat odstup od vozu vpředu nebo pomoci v koloně. Řidič je ale stále odpovědný za jízdu a musí být připraven kdykoli zasáhnout. Spoléhat na asistenta jako na plnohodnotného řidiče je chyba, která může být nebezpečná.
Někteří výrobci mají schválenou úroveň 3 pro omezené podmínky, například pro jízdu v koloně na dálnici při nižší rychlosti. V některých amerických městech fungují služby robotaxi bez bezpečnostního řidiče za volantem, známým příkladem je Waymo. Tyto služby ale jezdí ve vymezených oblastech, které mají dobře zmapované, a jejich rozšiřování je postupné.
Autonomní technologie se mezitím uplatňují i mimo osobní auta: v logistických areálech, v dolech, v zemědělství nebo ve skladech, kde je prostředí přehlednější a kontrolovanější. Víc o tom píšeme v článku AI v logistice.
AI asistent v autě a ChatGPT v autě
Samostatným tématem jsou hlasoví asistenti. Někteří výrobci integrují do svých vozů asistenty založené na velkých jazykových modelech, podobných ChatGPT. Díky tomu se s autem dá mluvit přirozeněji: zeptat se na nejbližší nabíječku po cestě, nechat si upravit teplotu nebo si nechat vysvětlit funkci, kterou neznáte.
Je ale dobré tyto dvě věci nezaměňovat. Hlasový asistent v autě je pomocník pro komunikaci a pohodlí, nikoli systém, který řídí. Za samotné řízení odpovídají specializované systémy popsané výše. Jak hlasoví asistenti fungují obecně, vysvětluje článek hlasoví asistenti vs chatboti.
Bezpečnost, odpovědnost a otázky, které zůstávají
S autonomní jízdou souvisí i otázky, které technika sama nevyřeší. Kdo odpovídá za nehodu, když řídí systém? Jak ověřit, že je auto dostatečně bezpečné? Jak chránit data, která auto o okolí a o řidiči sbírá? Legislativa v Evropě i jinde se postupně vyvíjí a pravidla se mohou mezi zeměmi lišit.
Závěr
Jak fungují autonomní auta? Kombinují senzory, které snímají okolí, umělou inteligenci, která obraz rozpozná a předvídá vývoj, a plánovací systémy, které rozhodují o jízdě. Dnes v Česku běžně jezdíme s asistenty úrovně 2, kde řidič zůstává odpovědný. Plně autonomní jízda už existuje, ale jen v omezených podmínkách a vybraných městech.
Chcete pochopit, jak AI rozpoznává obraz a rozhoduje se? Začněte kurzem základy AI zdarma a inspiraci pro využití AI ve firmě najdete v příkladech využití AI.
Časté dotazy
Může si v Česku koupit plně samořídící auto?
Běžná auta prodávaná v Česku dnes typicky nabízejí asistenční systémy, tedy zhruba úroveň 2. Auto umí držet jízdní pruh a odstup, ale řidič musí sledovat silnici a nese odpovědnost. Plně autonomní jízda bez řidiče zatím na českých silnicích běžně dostupná není.
Co je robotaxi?
Robotaxi je taxislužba, ve které vůz jezdí bez řidiče a bez bezpečnostního dohledu za volantem. Takové služby fungují v některých amerických městech, příkladem je Waymo. Provoz je ale omezený na vymezené oblasti a podmínky.
Co dělá ChatGPT nebo jiný AI asistent v autě?
Někteří výrobci integrují do aut hlasové asistenty založené na velkých jazykových modelech. Umějí vést přirozenější konverzaci, odpovídat na otázky nebo ovládat navigaci a klimatizaci. Se samotným řízením vozu ale nesouvisejí, to mají na starosti jiné systémy.